Zdravé sebevědomí je jednou z nejdůležitějších součástek výbavy, kterou si dítě odnáší z rodiny do celého života. Žádný rozumný rodič nechce, aby jeho dítě trpělo pocitem, že je k ničemu a všichni ostatní jsou lepší než on. Takovýto pocit má totiž zásadní vliv na úspěchy ve škole, v kolektivu vrstevníků i na celkový pocit radosti ze života. Pro každého člověka, ať už dítě či dospělého je nesmírně důležité vědomí, že něco umíme a jsme díky tomu prospěšní ostatním, že máme pro ně určitou společenskou hodnotu.
Rozvoj sebeuvědomování probíhá od nejranějšího dětství. Školní věk a zejména jeho střední část, tedy období před vypuknutím puberty hraje v tomto případě zásadní roli. Děti mají v tomto období již své zájmy, okruh přátel, věnují se ve volném čase různým kroužků. Každé dítě pravděpodobně někdy zažije nepříjemný pocit, že se mu v nějaké oblasti daří méně než ostatním. To je přirozené a pro náš osobní vývoj nakonec pozitivní. Pokud ale tyto pocity neschopnosti a méněcennosti převáží nad pocity úspěchu, je zaděláno na problém.
Děti s handicapem
Nebezpečí hrozí především těm dětem, které se musejí v životě vypořádat s nějakým handicapem, ať už tělesným, psychickým či vývojovým. Jejich situace je o to složitější, že i kdyby vyvinuly veškeré úsilí, nemohou dosáhnout stejných výsledků jako jejich zdraví vrstevníci. Dítě má pak nejen problémy se školou, ale také v rodině, která se situací neumí adekvátně vypořádat a také zpravidla i s dětským kolektivem.
Jestliže se dítě nemůže vyrovnat ostatním dětem, je v tomto období značné soutěživosti mezi dětmi, dříve či později terčem posměšků, urážek a nezájmu. Výsměch a odmítnutí skupinou je v tomto období pro dítě nadmíru bolestivé a může si následky nést i do dalších let. Je na nás rodičích objevit v čem je naše dítě pro nás výjimečné a tento jeho talent mu pomoci rozvíjet. A dále se také snažit ze všech sil a zároveň empaticky pomoci mu snížit jeho handicap vůči ostatním dětem.