Když se rybář vydá na ryby na malý pstruhový potok, musí předem počítat s tím, že nebude mít na růžích ustláno. Potoky s malým průtokem bývají mělké, voda čistá a ryby velmi ostražité. Není jednoduché zvolit správnou nástrahu a vymyslet, jak ji rybě nabídnout. Těžké bývá vůbec se k rybě dostat tak, aby o rybáři nevěděla. Břehy bývají zarostlé, větve sahají nad vodní hladinu a na dně číhají kořeny stromů, které jsou pastí pro nástrahy.
Aby byl rybář úspěšný, musí už něco o chování ryb vědět. Musí umět odhadnout stanoviště ryby, chovat se nenápadně a hlavně ovládat různé druhy nahazování. Tady každá chyba znamená nejen ztrátu nástrahy, ale také vyplašení ryb.
Na některých revírech by byl lov s muškařským vybavením velice náročný a některé úseky by se nedaly s muškařskou udicí vůbec prochytat, nebýt krátkého a citlivého vláčecího proutku se spolehlivým navijákem, který však dostává při takovém způsobu rybaření pěkně zabrat.
Aby se daly rybám servírovat malé nástrahy, které by dokázaly konkurovat nymfám na muškařské udici, je třeba použít tenký vlasec. Optimální se je síla 0,12 mm – přece jen musí vydržet i souboj s rybou… A jelikož není dostatek prostoru na zdolávání, slabší vlasce nejsou na místě. Ryba tu má své úkryty na dosah a pustit ji do kořenů znamená její ztrátu.
První nápor bývá razantní a tomu je třeba čelit. Prvních několik sekund rozhoduje o úspěšnosti zdolání úlovku. Důležitým hlediskem úspěšnosti je volba, zda budeme chytat a postupovat proti anebo po proudu. Oba způsoby se od sebe liší jak vedením a oživováním nástrahy, tak i její volbou.
Pokud se rozhodneme chytat proti proudu, získáme hned několik výhod. Nástraha unášená proudem se rybě jeví jako snadná kořist a nemá moc času lákadlo v proudné vodě zkoumat. Pokud je ryba při chuti a upoutá ji silueta, pohyb nebo barva nástrahy, útočí na ni. Máme také větší šanci se k rybě dostat, aniž by o nás věděla. Když ryba o rybáři ví, jsou mu všechny nástrahy k ničemu.