Před několika lety, jsme na různých horských nebo i lesních cestách, začali potkávat zvláštní druh člověka. Později se infiltroval i do měst a jejich ulic.
Pokud bych měla tohoto tvora popsat, řekla bych, že vypadal naprosto stejně, jako my ostatní, jen s jedním rozdílem.
· Ačkoliv bylo léto, vypadal jako zapomětlivý lyžař.
· Měl totiž v rukou jen hůlky.
Časem jsme si na něho zvykli a trekingové hole nám už nepřidají vůbec podivně.Naopak, mnozí jsme jejich účelnosti propadli také.
Je třeba ušetřit kolena, pro stará kolena
Trekingové hole už nejsou jen výsadou starších nebo méně pohyblivých lidí. Používají je i velice mladí chodci. Zjistili totiž několik kladů této opory.
· Pokud jdete vzpřímeně a máte ramena lehce před tělem, uvolňujete si záda.
· Při sestupu snižují zátěž kolenních kloubů. Určitě každý zažil nepříjemný tlak v kolenou, při příliš příkrém sestupování.
· Při výstupu se přenese váha na ramena a ruce, a opět se snižuje zátěž nohou.
Většinou, na každý delší výlet, neseme na zádech batoh se zásobami a jinými nezbytnostmi. Vzhledem k tomu, že se váha rozdělí po celém těle, tuto zátěž tolik nepociťujeme.
Vyplašili jste nějaké zvíře, které Vás ohrožuje?
– Máte alespoň nějakou zbraň.
Batoh na záda a jde se
Aby cesta s trekingovými holemi byla opravdu příjemná a užitečná, je potřeba dodržet několik zásad.
· Především volba délky holí.Pokud vynásobíte svou výšku číslem 0,68, zjistíte, kolik mají měřit.
· Chodit uvolněně. Jestliže budete v nepřirozené křeči, asi si chůzi moc neužijete.
· Čím rychleji půjdete, tím delší musí být Váš krok. Žádné cupitání, hezky rázně.
Tak a teď už stačí jen se pořádně a svědomitě připravit a do batohu nezapomenout dát
– dostatek zásob
– nějakou tu čokoládu na doplnění energie
– nezbytné pití
– určit si trasu.
Šťastnou cestu!